Zajímavosti z rodokmenu
Co nás při hledání nejvíc překvapilo – nejstarší předek, spojené větve, řemesla a osudy.
Splátky za Šurovský grunt v obilí a koni
Když podle faráře Josefa Hradce koupil Václav Křenek zvaný Šura v roce 1577 hospodářství v Letech, zaplatil hned 302 z celkových 450 kop míšeňských. Na dluh dodal také žito, pšenici a koně do kočáru. Po Václavově smrti roku 1596 prodala vdova Regina statek včetně pluhu, vozu s řetězem a sedmi slepic s kohoutem. Grunt později nesl číslo 13. Totéž číslo domu stojí roku 1772 v křestním zápisu Josefa Křenka z naší větve. Hradcův článek · Josefův křest
Ostrůvek Křenkovský na Berounce
Podle letské kroniky si Berounka při povodni roku 1726 našla nové koryto. Hospodář Křenek z domu čp. 13 přišel o část pozemků a náhradou dostal menší z nově vzniklých ostrůvků. Kronika jmenuje Václava Křenka, který tam pěstoval nejdřív zelí a později ječmen. Větší plocha se stala předmětem sporu mezi křižovníky a zbraslavským klášterem. Z čp. 13 pocházel i Josef Křenek, pokřtěný v roce 1772. Povodeň a ostrůvek v kronice · Josefův křest
Dva Křenkovi na jednom listu z roku 1692
V letské matrice jsou v dubnu 1692 na jednom listu zapsány dvě rodiny stejného příjmení. Na začátku měsíce pokřtili Jiřího, jehož rodiči byli Jiří Křenek a Ludmila. O devatenáct dní později pokřtili Vojtěcha, syna Václava Křenka a Markéty. Obě domácnosti znal dobřichovický rybář Pavel Mareš. U Jiřího byl svědkem, o jedenáct let dříve byl kmotrem Vojtěchova bratra Václava.
Křest Jiřího, křest Vojtěcha, křest Václava.
Zápisy zachycují dvě letské domácnosti. Jejich vztah k Janu Křenkovi z čp. 13 je stále otevřený.
Dva Jaroslavovi bratranci, dvě různé větve
Rodinná vzpomínka Jaroslavy jmenovala dva bratrance jejího otce Jaroslava Raucha: Franze Hawlitschka z Ambergu a Bernharda Schustera z Vorry. Výzkum z 17. listopadu 2026 našel dvě cesty, každou přes jiného Jaroslavova rodiče.
Bernhard Schuster se narodil 11. března 1920 ve Stodě46. Jeho vlastní rodný zápis jmenuje matku Marii Rauchovou, narozenou5. dubna1898, dceru Josefa Raucha a Kateřiny Herianové z Hradce58. To jsou také rodiče Josefa Raucha1904, Jaroslavova otce. Bernhard a Jaroslav jsou tedy synové sourozenců Marie a Josefa. Identitu Bernharda z Vorry dále podpírá farní zpravodaj, který mu přesně 11. března2010 gratuluje k devadesátinám. Vlastní narození1920, svatba rodičů1920, devadesátiny ve Vorře.
U Franze Hawlitschka je spojení velmi pravděpodobné, poslední rodičovský doklad však ještě chybí. Rodinné parte spojuje přesné jméno s narozením10. března1926 v Hradci a úmrtím12. října2023 v Ambergu. V matrikách se našla Markéta Stahlová, sestra Jaroslavovy matky Kateřiny. Markéta se roku1914 provdala za Josefa Havlíčka. Po jeho smrti se24. srpna1920 vdala za jeho mladšího bratra Václava. Oba oddací zápisy mají úřední přípis z roku1942, že příjmení má znít Hawlitschek. Právě Markéta a její druhý muž Václav jsou hlavními kandidáty Franzových rodičů; v rodokmenu jsou tyto vazby stále označeny jako pravděpodobné. První manžel Josef jeho otcem být nemůže podle této časové návaznosti. Markétino narození, první svatba1914, druhá svatba1920, Franzovo parte.
Rauchovi: několik generací u hradeckého domu25
Vlastní svatby a narození nyní vedou od Josefa Raucha1904 přes Josefa1876 a Josefa1843 k Janu Rauchovi1813. Jeho otcem byl další Jan, narozený 20. listopadu1778 v Hradci25, syn domkáře Tadeáše a Roziny. Jan1778 i jeho syn Jan1813 jsou v pozdějších původních zápisech ševcovští mistři. Dům25 tak pomáhá propojit generace společně se jmény rodičů a přesnými daty. Sám o sobě ale nedokazuje vlastnictví domu ani nepřerušené bydlení rodiny. Narození1778, narození1813, narození1843.
Výzkum také upřesnil dvě rodná příjmení. Janova matka Apolonie je ve svatbě1800 zapsána jako Widmann, v synově sňatku1840 však úřední oprava z roku1942 výslovně uvádí Weidner. Synův křest1813 jmenuje její rodiče Šebestiána Weidnera a Kateřinu Braunovou z Lisova. Její vlastní narození ještě hledáme. Svatba1800, svatba1840 a oprava.
Janova žena Marie patří do rodiny Baumgartových. Starší pracovní čtení „Bampert“ objasnil vlastní křest její matky Apolonie28. února1788 v Hradci49. Stejné přesné datum bylo dopsáno k Apolonii v rodném zápisu dceryMarie1816; odpovídají i rodiče Jan a Terezie a otcovo tesařské řemeslo. Tereziino rodné příjmení zůstává pracovně Kupferschmidová s otazníkem, její původ je uveden jako Hostouň. Apoloniin křest1788, Mariin rodný zápis1816.
Stahlovi: tři generace v Honezovicích čp. 32
Kateřina Stahlová, manželka Josefa Raucha a matka Jaroslava podle rodinného svědectví, se narodila 29. září 1905 v Honezovicích 32. Stejný dům mají ve vlastních rodných zápisech její otec Josef Stahl 1863 a dědeček Josef Stahl 1830. Propojení stojí na opakovaně jmenovaných rodičích a vlastních křtech, vedle čísla domu. Otec byl roku 1905 topičem v továrně a tesařským tovaryšem; jeho otec i děd byli v matrikách sedláci. Křest 1905, křest 1863.
Starší Josef se ženil dvakrát. V devatenácti letech, 5. února 1850, si vzal Kateřinu Honalovou. Dne 24. července 1855 už je zapsán jako vdovec a bere si jednadvacetiletou Kateřinu Laminovou z Vránova 13. Právě ona je matkou Josefa 1863 a patří do přímé linie. Obě nevěsty se jmenovaly Kateřina, ale jde o dvě různé ženy. Přesné úmrtí první ani případné děti prvního manželství ještě neznáme. První svatba, druhá svatba.
Josefův vlastní křest 20. října 1830 odhalil další předky: rodiče Vavřince Stahla a Kateřinu Maulíkovou, jejich rodiče Jana Stahla s Marií a Jana Maulíka s Dorotou. Nejstarší generace jsou doloženy jmény a vztahy, jejich vlastní data narození teprve hledáme. Dvě nejistě čtená rodná příjmení zůstávají otevřená. V Laminové větvi jsou doloženi Jan Lamina a Markéta Králová. Křest 1830.
Také rodinná vzpomínka na žamberskou léčebnu dostala úřední oporu: přiložené oznámení MNV Žamberk potvrzuje, že Kateřina Rauchová, rozená Stahlová, zemřela 4. března 1951 v tamním sanatoriu. Příčina smrti na oznámení uvedena není. U její matky Kateřiny Brichzinové zůstává rozpor jména otce Jan/Josef, který má rozhodnout vlastní rodný zápis. Úmrtní oznámení, sňatek rodičů 1888.
Josef Rauch: válka, návrat a soud
Pro Jaroslavu Křenkovou, rozenou Rauchovou, to byl strejda Pepa — starší bratr jejího otce Jaroslava Raucha. Rodinná vzpomínka na jeho válečný osud nyní dostala písemný protějšek: historik Daniel Trnka popsal poválečný proces s mladým Josefem Rauchem ze Stodska. Spojení obou mužů je velmi pravděpodobné, zatím však není definitivně doložené. Shoduje se více okolností, nově také jméno matky a příjmení strýce; chybí ještě původní doklad, který by výslovně spojil účastníka procesu s naší rodinou. Osobní stránka Josefa Raucha.
Jak na něj vzpomíná rodina
Podle vyprávění Jaroslavy musel Josef v sedmnácti letech odjet na výcvik do Belgie, kde přibližně půl roku jezdil s tankem. Na konci války se měl dostat do Vídně a do amerického zajetí. Po návratu k hranicím se nějakou dobu skrýval na statku, protože se bál vrátit domů. Jeho matka Kateřina se za něj přimlouvala na úřadě, aby se mohl vrátit do Hradce. Rodinné podání pokračuje zatčením po návratu a pobytem na plzeňských Borech. K propuštění podle něj pomohla svědectví Francouzů. Později Josef žil v Libochovicích.
Snahu o jeho návrat rodina spojuje také s těžkou osobní zkušeností jeho matky Kateřiny, rozené Stahlové. Jaroslava předává otcovo přesvědčení, že si při cestách a shánění pomoci pro syna podlomila zdraví a onemocněla tuberkulózou. Je to rodinné vysvětlení jejího onemocnění; jeho příčinu tím nemáme doloženou. Tyto vzpomínky předala Jaroslava rodině 14. listopadu 2026.
Co popisuje historická studie
Daniel Trnka v časopise Moderní dějiny (2025/1, strany 57–60) rozebírá případ Josefa Raucha narozeného 23. února 1927. Článek píše „Honzovice“, archivní inventář uvádí Honezovice — Honositz, soudní okres Stod. Podle studie vyrůstal v česky smýšlející rodině, chodil do českých škol a do zrušení Sokola byl jeho členem. Roku 1943 se učil zámečníkem ve Škodových závodech v Plzni.
Studie popisuje jeho zařazení k ozbrojené složce SS a službu řidiče motorových vozidel od 15. srpna 1944 do 9. května 1945. Podle výpovědí, které autor shrnuje, k ní došlo pod nátlakem a proti Josefově vůli. Svědci a sám Josef uváděli, že se nasazení vyhýbal předstíráním nemoci, poškozováním techniky a zdržováním přesunů. Jde o obsah výpovědí zprostředkovaný studií. Citovaná obhajoba spojuje konec služby s americkým zajetím.
Za syna se podle článku přimlouvala matka Kateřina Rauchová. Autor dále jmenuje strýce Václava Stahla, který svědčil o jeho české výchově a odmítání nacistické ideologie. Obhájce Josef Liebl zdůrazňoval jeho nezletilost a nemožnost ze služby svobodně odejít. Josef Rauch byl zproštěn obžaloby. Podle studie soud uznal, že při zařazení k SS jednal jako mladistvý pod nátlakem a neměl možnost volby.
Kde se vzpomínka setkává s písemným pramenem
Věk při nástupu, Stodsko, americké zajetí, zásah matky a výsledek řízení spolu dobře souhlasí. Jméno Kateřiny a strýcovo příjmení Stahl navíc zapadají do známé rodinné větve Kateřiny Stahlové, matky Jaroslava Raucha. Proto je spojení se strejdou Pepou nyní výrazně silnější. Václava Stahla ale zatím nepřidáváme mezi její doložené sourozence; studie jeho přesnou příbuzenskou cestu neuvádí.
Belgie, tankový výcvik, Vídeň, statek u hranic, Bory a svědci z Francie zůstávají v tomto vyprávění údaji od rodiny. Předané stránky studie je samostatně nepotvrzují. Konečnou návaznost může objasnit původní spis Mimořádného lidového soudu v Plzni, Ls 165/1946, karton 23. Článek odkazuje na výpověď matky (strana 5 spisu), výpověď obžalovaného (strana 12), podání obhájce (strany 8–10) a rozsudek (strana 2). Tyto původní listiny jsme zatím nečetli; samotné zproštění neurčuje přesné datum propuštění.
Prameny: Daniel Trnka, Trestné činy nezletilých souzené před Mimořádným lidovým soudem v Plzni: aplikace Velkého retribučního dekretu a Zákona o trestním soudnictví nad mládeží, Moderní dějiny 33, 2025/1, zde strany 57–60, poznámky 37 a 40–43. Osobně přečteno z fotografií stran předaných rodinou. Článek v Digitální knihovně AV ČR, DOI článku, archivní inventář, strana 110. Druhým zdrojem je rodinné svědectví Jaroslavy Křenkové, rozené Rauchové.
Bohumír barvil hedvábí
Při svatbě 26. února 1900 je Bohumír Křenek označen jako „barvíř hedbáví“ a bydlí v Košířích čp. 192. Otilie Šediváková tehdy bydlí ve Smíchově čp. 157. Jejich syn Václav se o čtyři roky později narodil ve Smíchově čp. 949. To jsou konkrétní doložené adresy; důvod stěhování ani zaměstnavatele zatím neznáme. Oddací zápis, narození Václava.
Otiliin vlastní křest opravil tři pozdější údaje
Křest syna Václava z roku 1904 uvádí u jeho matky březen 1870, Starou Huť čp. 16 a babičku Marii. Otiliin vlastní zápis z roku 1870 však říká 6. února, dům 66 a matku Aloisii rozenou Vondrovou. Stejné údaje má i Otiliina svatba z roku 1900. Dostala dvě jména: Otilie Albina. Původní znění rozporného pramene uchováváme, ale při popisu jejího narození vycházíme z vlastního křtu. Narození a křest Otilie.
Tři generace Křenkových a dům v Letech
Josef Křenek se 14. srpna 1836 narodil v Letech čp. 14. Jeho křest uvádí otce Matěje, sedláka ve stejném domě, a dědečka Josefa, již zemřelého statkáře také z Letů čp. 14. Mladší Josef tu bydlí ještě při svatbě s Marií Surovou 27. listopadu 1865 a je označen jako gruntovník, tedy držitel hospodářství. S domem jsou tak doloženy tři generace rodiny. Způsob předávání hospodářství by musela potvrdit pozemková kniha. Křest Josefa 1836, svatba Josefa a Marie 1865.
Matěj se staral i o obec
Josefův otec Matěj Křenek v Letech čp. 14 hospodařil a působil jako „představený obce“. Tak jej označuje zápis o úmrtí z 9. března 1853. Latinská poznámka pod řádkem doplňuje, že zemřel v pražské nemocnici; 11. března byl pohřben v Karlíku. Matrika uvádí věk 52 let. Zápis tak zachoval také jeho obecní funkci. Jak dlouho ji vykonával, zatím nevíme. Úmrtní zápis s latinskou poznámkou.
Josef měl sourozence dvojčata
Když bylo Josefovi Křenkovi pět let, narodili se jeho rodičům Matějovi a Anně Svobodové další dvě děti. Matěj a Ludmila přišli na svět 9. října 1841 v Letech čp. 14 a téhož dne byli pokřtěni. Rejstřík je výslovně označuje jako dvojčata. Jejich křest znovu jmenuje obě dvojice prarodičů, což pomohlo při čtení Ludmilina rodného příjmení Šubrová. Společný křest, rejstřík se jmény obou dětí.
Anna přežila Matěje o 28 let
Anna rozená Svobodová je v úmrtní matrice roku 1881 uvedena jako vdova po Matěji Křenkovi a u domu Lety čp. 14. Zemřela 4. června ve věku zapsaných 77 let, pohřeb se konal 7. června v Karlíku. Matěj zemřel už v březnu 1853. Záznam tak doplňuje její vlastní životní údaj a potvrzuje rodné příjmení i manžela. Původ „z Krupny“ nyní potvrzuje její vlastní křest: narodila se 17. května 1804 v Krupné čp. 5, rodiče se jmenovali Matěj a Magdalena. Annino úmrtí, Matějovo úmrtí, Annin vlastní křest.
Svatba v Krupné otevřela starší generaci Křenkových
Matěj Křenek a Anna Svobodová se vzali 25. dubna 1823. Zápis leží v matrice farnosti Liteň, v oddílu Krupná, odkud pocházela nevěsta. Jmenuje Matějovy rodiče Josefa Křenka z Letů 14 a Ludmilu, a dokonce i Ludmiliny rodiče Jakuba a Annu. Annina matka je tu Magdalena, stejně jako v Annině vlastním křtu z roku 1804. Kateřina uváděná v pozdějších křtech jejích dětí zůstává zaznamenaným rozporem. Vlastní oddací zápis 1823.
Další svatba, Josefa Křenka s Ludmilou Šubrovou ze září 1799 v Letech, jmenuje Josefovy rodiče Jana a Annu. Josefovi je 27 let. To odpovídá křtu 5. března 1772 v rodině týchž rodičů z Letů čp. 13. Rodinnou návaznost skládáme z těchto vlastních dokladů; změnu domů 13/1/14 ještě musí objasnit další pramen. Den 16. září dává oddací rejstřík. Svatba dcery Josefy z roku 1821 dokládá Ludmilina otce Jakuba Šubra z Kozolup. Svatba 1799, oddací rejstřík, Josefův křest 1772, svatba Josefy 1821.
Josefův starší bratr Antonín
Jan Křenek a Anna měli také syna Antonína, narozeného a pokřtěného 12. června 1770. Křest se konal v kapli sv. Tadeáše v Dobřichovicích, rodiče byli z Letů. Antonín zemřel 16. května 1771; úmrtní matrika uvádí Lety 13 a věk 11 měsíců. Křest tak doplnil matku, která v úmrtním zápisu chybí. Stejný rodičovský pár i kmotr Matěj Blichal pomohli propojit Antonína s Josefem narozeným o dva roky později. Antonínův křest, Antonínovo úmrtí.
Křenkovi v Letech už roku 1651 – zatím bez spojení s naší větví
Edice soupisu poddaných zachycuje v Letech hospodáře Jakuba Křenka, jeho ženu Dorotu a syna Havla. Je to doklad mnohem staršího výskytu příjmení v obci. Příbuzenský most k našemu Janu a Josefovi však chybí, proto tuto rodinu nepřipojujeme jako přímé předky. Soupis 1651, strana 28, PDF 29.
Otec i dcera se dožili devadesáti let
Rodinný náhrobek v Mariánských Lázních uvádí Jana Hiblera, narozeného 24. června 1906 a zemřelého 11. října 1996, i Marii pod rodinou Rauchovou, narozenou 24. listopadu 1931 a zemřelou 16. července 2022. Podle rodinného stromu jde o otce a dceru; oba se dožili devadesáti let. Na témže náhrobku je také starší Marie (20. srpna 1906 – 22. září 1987). Rodina výslovně potvrdila, že byla matkou mladší Marie. Její rodné příjmení Burešová později potvrdila vnučka Jaroslava. Fotografie doplnila životní data a rodinné potvrzení přidalo další prababičku; místo hrobu přitom není dokladem místa narození nebo úmrtí.
Jan Hibler: rodiče z ulbárovské matriky a vojenský odvod
V pravoslavné matrice Ulbárova z roku 1906 jsme našli Jana, zapsaného jako Ioann. Jeho rodiči byli český rolník Josef Hibler a manželka Anna. Ruská jména po otci přidávají další dvě křestní jména: Josefův otec byl Václav a Annin otec Jakub. Matčino rodné příjmení v tomto zápisu chybí. Anna Janoušková a Josef Hybler známí z místní kroniky jsou velmi dobrou stopou; jejich přesná životní data zatím nepřejímáme jako jistá. Přečtený rodný zápis.
Matrika uvádí narození 24. června a křest 29. června. U dobové ruské pravoslavné knihy musíme počítat s juliánským kalendářem: v gregoriánském jde o 7. a 12. července. Rodinný náhrobek i pozdější vojenská databáze přitom mají 24. června. Tento rozdíl ponecháváme viditelný a čekáme na pozdější osobní doklad, který vysvětlí užívaný styl.
Vojenský ústřední archiv eviduje Jana Hiblera se shodným narozením a rodištěm, odvedeného 19. března 1944 v Rovně. Rodinná vzpomínka na Duklu tím dostává konkrétní vojenskou stopu. Samotný odvod ale neříká, u kterého útvaru Jan sloužil ani kterých bojů se osobně účastnil. To musí potvrdit další dokument. Detail VÚA.
Další český zápis už určil rodinu pravděpodobného otce: Josef Petr Hybler se narodil 31. ledna 1867 v Újezdě čp. 3, dnešní části Smilovic na Mladoboleslavsku. Jeho rodiči byli ovčák Václav Hybler a Marie Zvěřinová. Zápis jmenuje i jejich rodiče. Shoda s kronikou je přesná; spojení tohoto Josefa s otcem Jana 1906 stále vedeme jako velmi pravděpodobné, protože Janova matrika neuvádí otcovo narození ani věk. Josefův křest.
Dobové oznámení Anny Hyblerové, rozené Janouškové, nově dodané rodinou, má narození 25. června 1884 v Podcurkově a úmrtí 5. dubna 1951. Pohřbena byla 8. dubna v Hradci u Stoda. Kronika uvádí narození o den dříve; rozdíl je uchován. Oznámení podepsaly děti, vnuci a sestra, ale bez jejich jmen, takže samo ještě nepropojuje Annu s Janem. Přečtené oznámení.
Věřina dvě příjmení mají rodinné vysvětlení
V původních podkladech se Věra objevovala jako Křenková i Špirková. Rodina nyní výslovně potvrdila, že jejím prvním manželem byl Václav Křenek a druhým Stanislav Špirk. Věra a Stanislav jsou podle rodinou opsané pohřební evidence uvedeni na Malvazinkách v oddílu NUI, hrob102. První sňatek je již doložen vlastní matrikou: Věra rozená Kučová se provdala za Václava 15. září 1945 v Praze. Datum druhého sňatku a způsob ukončení prvního manželství zatím neznáme. Oddací zápis.
Z Podhájců přes Kyjev: pravděpodobná rodina Antonie Šalamounové
Podhájská kronika zachycuje cestu, která velmi dobře odpovídá Věřině rodině. Za první světové války odjela matka Šalamounová s dcerami do Kyjeva. Později se z Kyjeva vrátila Antonie, už provdaná Kučová, s českým zajatcem–legionářem a dvěma malými dcerami. Rodina se rozhodla trvale přesídlit do Československa. Okolní text tento návrat klade do doby kolem roku 1926. Jména manžela a dcer ani přesný den stěhování kronika nepíše. Pasáž kroniky.
Nově nalezený zpovědní soupis z roku 1912 přidává nezávislý dobový doklad: mezi českými obyvateli Podhájců u Mlýnova, v Pokrovské farnosti Malé Dorohoště, žila vdova Marie Šalamounová, 55 let, a její děti Anna, Marie, Antonina, Václav a Vladimír. Antonina měla 22 let. Domácnost pokračuje přes dva snímky; při čtení jen jednoho by se matka a dcera snadno rozdělily do dvou rodin. Matka a začátek domácnosti, Antonie a bratři v pokračování.
Tato domácnost, odchod matky s dcerami a následná zpráva o Antonii Kučové tvoří velmi silnou pravděpodobnou návaznost na Věřinu matku. Proto jsou Marie a čtyři sourozenci ve stromu doplněni s jasným označením nejistoty. Samotný soupis Antonii ještě nejmenuje s Janem Kučou nebo Věrou. Otec chybí; Mariino otcovské jméno Vjačeslavova označuje jejího otce, nikoli manžela. Přesná narození nelze dopočítat jen z věku. U věku mladší Marie je navíc první číslice nejistá; dvojčata z toho neodvozujeme.
V římskokatolické matrice z roku 1870 se podhájské příjmení objevilo v podobě Solomon: Jan byl synem Čechů Antonína a Josefy, rozené Laksové. Je to užitečná další domácnost pro výzkum, její příbuzenství s Antonií ale dosud neznáme. Původní rodný zápis.
Nejstarší nová vlastní svatba Rauchových pochází ze4.února1772: TadeášRauch, syn VáclavaRaucha z Hradce, si vzal RozinuKošlíkovou, dceru TomášeKošlíka ze VsiTouškova. Matriční zápis přidává obě doložené otcovské generace; jejich životní data zatím neznáme.